Sestavování homeopatických principů
V některých zdrojích se uvádí, že se Samuel Hahnemann inspiroval při sestavování homeopatických principů u východního učitele Konfuciuse. Hahnemann ho označuje jako "dobrodince lidstva, který ukazoval cestu k moudrosti".
Základní principy svého učení o homeopatii přebral Hahnemann pravděpodobně z pohanských náboženství Číny, Tibetu, Arábie a z pohanských kultů. Např. při léčení nemoci mozku používali čínští léčitelé vlašské ořechy, protože jejich vzhled připomínal svou podobou mozek. Princip podobnosti se vyskytuje také u známého středověkého mága Paracelsa, který při svém léčení využíval astrologie. Tvrdil, že každá určitá rostlina vykazuje vnější podobu k určitému orgánu lidské neduhy. Bodláky měly pomáhat při píchání v boku, blín, který nese podobu zubu, doporučoval pro léčbu zubů apod.
Postupně Hahnemann vymyslel nebo převzal další principy, které se staly součástí disciplíny, kterou nazval homeopatií: Život řídí duchovní síla. Choroby mají vznikat působením tzv. miasmat, vnějších vlivů duchovní povahy. Léky se připravují postupným ředěním, tzv. potenciací. Jejich účinnost se kromě ředění musí zvyšovat protřepáváním, tzv. dynamizací. Léčit se má individuálně nebo podle konstitučních typů, kterým odpovídá specifický, tzv. konstituční lék. Ten se vyhledává porovnáním souboru subjektivních příznaků s tzv. obrazem léku, zjištěným zkoušením (tzv. provingem) u zdravých osob. Choroby se nesmějí potlačovat. Dávat se má jen jeden lék v jednom čase.
Hahnemann tak vytvořil ve svém základním díle Organon der rationellen Heilkunde (z roku 1810) novou léčebnou metodu.