Pozitivní myšlení

Tak se musím přiznat, že najednou mě napadá spousta témat, že vlastně ani nevím, kde začít:o)

 

Vrhnu se na pozitivní myšlení a sílu myšlenky, protože to je pro mě velmi důležité téma. Musím to tu napsat, nedá se nic dělat. 

Pustila do takového experimentu sama na sobě. Měla jsem dlouhé období, kdy jsem si pořád stěžovala, jak všecko stojí za houby ( slušně řečeno ), jak se mi nic nedaří, v práci mě to příšerně nebavilo a měla jsem minimálně rok zaječí úmysly. Peníze taky pořád nebyly ... no prostě, jak se říká, všecko hore prdelů. Na jaře jsem si zlomila nohu, a jak jsem tak byla doma, nemohla jsem mezi lidi a nic, začala jsem dost přemýšlet a dívat se na věci z různých úhlů pohledu. Říkala jsem si, že bych konečně mohla ... odejít z práce, že přece vždycky se nějaká práce najde, tak o co jde.... Za pár týdnů jsem byla naprosto rozhodnutá, že tento, pro mě velice důležitý krok, udělám. Ono to bylo taky všecko se vším, nejen, že práce mě nebavila, ale o peníze jsem se musela kolikrát doprošovat. To, jak jistě uznáte, není nic příjemného. A najednou mi "paní šéfová" volá a do telefonu mě hlásí : " Víš je mi to hloupé, ale potřebovali bychom, kdyby jsi v práci skončila, nejsou finance. Nebudeš s tím mít problém?" Umíte si představit jak mě bylo? neumíte:o)) Já jsem v duchu opravdu jásala, že to udělal někdo jiný za mě:o) Takže první věc, kterou jsem si zhmotnila - odchod z práce. To byla taková úleva, že jsem to ani nemohla popsat:o))) No tak jo. Nožka se ještě nějakou dobu zdravěla, a já přemýšlela, co dál .... mezitím se naskytla možnost nastoupit v jedné firmě:o) Super kolegyňka ani šéf nebyl špatný. Tak jsem nastoupila....začala se učit nové věci, protože tuto práci jsem nikdy nedělala a já se ráda přiučím novým věcem, tak co.o) Hmm, ale nevyšlo.....začala jsem si uvědomovat, že to asi... nebyla práce určená pro mě......

neustále se to týká pozitivního myšlení a síly myšlenky...aby jste nemysleli, že jsem se někam odklonila jinam:o)

během dvou týdnů, jsem si tady v této nové práci - super odrovnala záda....nebudu popisovat prostě doteď lítám po doktorech 

takže znova ... depka .... všecko špatně....

 

co teď ?

Začala jsem koketovat s myšlenkama, co vlastně umím, v čem jsem opravdu dobrá a co mě baví????

Výklady karet.o)))))))) Hurááááá

Mno jo, ale jak a co, měla jsem štěstí, seznámila jsem se s jednou kartářkou, která mi pomohla a vysvětlila, co a jak bych mohla udělat a já to udělala, najednou mi začala přicházet podpora i odjinud, z míst, odkud bych to ani nečekala.o)))) TO CO JSEM SI CELÝ ŽIVOT PŘÁLA SE ZAČÍNÁ REALIZOVAT:O)))))

Jo nějaký čas to opravdu fungovalo, dokonce bych řekla, že jsem měla velmi dobře nakročeno. Jenomže to bych nebyla já, abych si zase něco nenakecávala. Měla jsem dlouho pocit, že je všechno v pohodě a že všechno funguje... ono totiž pozitivní myšlení, je opravdu super věc, ale má to háček, lehce se v tom utopíte. Nedokázala jsem ustát sama sebe. Jednoduše jsem všem dávala tolik energie a nikde ji nečerpala zpět, že mě to semlelo. Přestala jsem si věřit, přestala jsem s kartama OPĚT. Měla jsem pocit, že to nemám šanci ustát. Postupně jsem zjišťovala, co vlastně mám v hlavě. Samozřejmě samý moc pěkný věci. Je důležité si ovšem tato svá osobní selhání opravdu přiznat. Je to jen na nás. Tak nastalo dlouhé období, kdy jsem se plácala v tolika problémech a tolika myšlenkách. Jak si ale vlastní myšlenky utřídit ? Když jich je tolik, jako na nebi hvězd. Občas některá zabliká, na chvíli se rozsvítí, ale než se k ní dostaneme, už jich bliká asi milión. Po nějakém čase opět zhasnou a zmizí ve vesmíru, kde si žijí vlastním životem. Člověk na ně lehce zapomene. Už to vypadá, že je aspoň část, aspoň malá část, vašich problémů vyřešena, ale ... Vůbec to tak není. 

A tak si v klidu nasadíme své masky jako - Úspěch, Pozitivní myšlení, Ego, Štěstí a spoustu jiných, podle toho, co kdo zrovna " úspěšně " vyřešil. Klidně je nosíme, cítíme se skvěle a k tomu ještě radíme ostatním, s patřičnou nabubřelostí, co mají dělat. Protože, MY VELIČENSTVA, už to přece všechno známe a víme ! V poklidu si tak můžeme nalhávat mnoho let, jak máme vše vyřešené.

Ovšem, je to pouhý sebeklam. Ty naše hvězdy se nám v pravý okamžik do života vrátí. Nejlépe všechny najednou. To abychom se nenudili. To je potom srovnatelné s VELKÝM TŘESKEM ! A že to třískne, to se vsaďte. Kdo zažil, ten ví své. Je to fakt docela síla si ty masky, vlastní bludy, SUNDAT ! Navíc, když jich je docela hodně. To potom stačí třeba jedno, či více slov, jedna věta ... a to vás úplně rozkope. Opravdu stačí málo. V ten okamžik vás napadne - COŽE ??? Né, to nejsem přece JÁ !!! To není o mě, tohle Já nedělám !!! Tak jasně, neděláte, že ??!!! Tak můžeme pokračovat... Po takové schůzce, kde vám někdo taková slova řekne, jdete domů. Po cestě jste ještě veselí a v pohodě. Mezitím, než se domů dostanete, cinknete kámošce. Pěkně zvesela a s úsměvem na rtu pokecáte. No jenže, ono už si to mezitím, to, co vás zarazilo, začíná provrtávat pěkně cestu až do mozku. Začínají vám některé věci opravdu silně lézt ... na mozek . Najednou to udělá BLIK CVAK ! A je to v prdeli. Vynoří se věci, odněkud z hodně velké hloubky. Takový,co už máte přece zpracovaný, ne? Doteď jste si to mysleli. Jenže všechno je úplně jinak ! Přichází fáze prozření. Pomalu vám jisté věci ve vašem životě  začínají zapadat do některých  vašich podvědomých i vědomých konceptů ! 

Teda musím říct, že to odkládání těch bludů je fakt docela fuška. To se teda musí nechat. Takové věci, které si člověk ani neuvědomuje, že je vlastně v té hlavě má. A JAK JE Z TÉ HLAVY VLASTNĚ DOSTAT ?! To vám asi nikdo neporadí. To nejde poradit. Na všechno si musí člověk přijít sám. Neexistuje jeden návod pro všechny. Kéž by to bylo tak jednoduché. To ani nejde, každý si žijeme svůj život nějak, ti druzí ho za nás nežijí. Takže musíme sami.

Ale nemůže so člověk pořád lhát. To taky nejde. Teda některým jedincům, možná ano. Jenže oni to neví, nepoznají to. Dřív jsem se snažila s takovými lidmi mluvit a pomáhat jim. Samozřejmě úplně zbytečně. Nicméně jsem přišla na to, že je to z toho důvodu, abych nemusela řešit své vlastní problémy. Zamaskovala jsem je tímto způsobem

 

A jádro pudla? To, co jsem chtěla, jsem si přtáhla. Podvědomě jsem si přitáhla i lidi, kteří jsou na stejné vlnové délce jako jsem já. Začala jsem žít tím duchovním životem, který jsem chtěla už od mládí a pro který mě moje máma považuje celý můj život za divnou:o) No po letech zkoumání tohoto tzv. duchovního života, jsem dospěla k názoru, že můžete žít duchovní život jaký chcete, ale pokud neumíte žít i v té hmotě, tak nemáte šanci. Je potřeba prostě ŽÍT! A přijmout k tomu životu úplně vše, co k němu patří. Jinak vás to semele ... a kdo tvrdí, že hmota je špatná a nedá se v ní žít a tváří se jak je v pohodě s tím, že jede na jakési duchovní vlně, tak to je prostě s prominutím pokrytec. Ta hmota je tu proto, abychom si život užívali. Jen k němu tak musíme i přistupovat. 

 

Musela jsem se prokousat různými problémy a pomohlo mi mnoho různých věcí, které jsem vyzkoušela. Ovšem, stejně jsou to jenom nějaké berličky, kterých se chytáme. Ve finále zjistíte, že je to zase jenom a jenom o vás. Vy se s tím musíte naučit žít a svoje strachy  a bubáky z hlavy vyházet nebo je přetransformovat v něco pěkného, pokud to jde. Nejhorší zjištění, které jsem učinila, bylo, že se bojím sama sebe. Strach je děsná potvora, ale nemusí to tak být vždycky. Jde o to, jak se k němu postavíte :-)  ZKUSTE TO, POPERTE SE SVÝMI BUBÁKY, POŠLETE JE DO HÁJE A ŽIJTE:O))) 

A další věc a ta je životně důležitá : NAUČTE SE ODPOUŠTĚT:O))) TO VÁS POSOUVÁ NĚKAM ÚPLNĚ JINAM A ULEVÍ SE VÁM.O))

Síla myšlenky - to na co myslíme, to přesně dostáváme:o))) 

 

S láskou Lucie