Pochopení homeopatických léků - Václav Hrabák Ing
Moderní homeopatie poslední desítky let směřuje k hledání hlubšího pochopení léků s tím, jak se posunuje chápání lidské psychologie.
Hlubší chápání léků je důležité hned z několika důvodů. Jedním z těchto důvodů je to, že mentálně - emocionální symptomy jsou ve stupnici hierarchie důležitosti na nejvyších místech. Proto, pochopíme-li správně mentálně - emocionální symptomy pacienta, vede nás to velmi dobře k nalezení správného léku. Dalším neméně důležitým faktem je civilizační posun a "schopnosti" lékařské vědy. Před sto lety byla nabídka alopatických léků omezená a fyzické symptomy byly mnohem jasnější (podobně je tomu také například v Indii, kdy lidé, kteří jsou skutečně nemocní zvolí homeopatii jako první volbu, aniž by se alopaticky vůbec léčili). V současné době je však většina různých symptomů potlačována již od útlého dětství a pacient podává velmi nezřetelné informace. Často také nemusí mít ani žádnou zjevnou patologii, ale celkově se cítí nesvůj, je unavený, není ve své kůži a pokud bychom hledali lék pouze na základě fyzických symptomů, neměli bychom žádný úspěch. Jsou však také případy, kdy pacient vyhledá homeopata právě kvůli duševním potížím bez výrazných fyzických symptomů a pouze s velmi obecnými generáliemi. Proto je velmi důležité porozumět duševnímu obsahu homeopatických léků.
Ze současného pohledu jsou popisy duševního stavu léků autorů žijících před sto lety zastaralé, ale přitom se v mnohých školách tyto stereotypní popisy léků stále vyučují. Jeden lék je stydlivý, druhý lék je povýšený, jiný lék je vzteklý atd. V praxi zjišťujeme, že takové stereotypní popisy často nesedí a u některých léků se v ordinaci setkáme s pravým opakem. Na to můžeme říct - ano to jsou polarity léku. Ale to je opět stále zjednodušený a nedostatečný popis léku, pokud nejdeme do hloubky a neobjevíme celkovou psychologii léku.
Mnozí velcí homeopaté minulosti i současnosti samozřejmě byli schopni nalézt lék pouze na základě zjednodušeného popisu mentálně - emocionálního stavu. Jenže to byli a jsou lidé, kteří mají velmi hlubokou až encyklopedickou znalost materie mediky a řadu tisíců úspěšně léčených případů. Pokud někdo stokrát úspěšně předepíše nějaký lék, tak potom, když příště uvidí 101. pacienta, který tento lék potřebuje, podvědomě velmi rychle dospěje ke správnému řešení. Problém však je, jak tuto znalost předat studentům. Přestože takovýto homeopat může velmi poutavě popsat mentálně - emocionální popis takového léku a sám si i může myslet, že takovým přístupem by skutečně tento lék nalezl, v praxi potom studenti zjišťují, že tomu tak není. Předat to, jak k danému léku přišel homeopat na podvědomé úrovni není snadné.
Mnoho moderních homeopatů se snažilo o prohloubení popisu mentálně - emocionálních stavů léků. Jedním z osobností, které přispěly k hlubšímu chápání léků je George Vithoulkas se svými esencemi léků. Avšak při hlubším pohledu zjistíme, že tento popis je také zjednodušený a tím pádem nedostačující. Tyto esence jsou v léku přítomné a v některých případech je možné je použít, ale často tento přístup selhává. V praxi zjišťujeme, že redukovat popis léku jen na esenci je velmi omezující.
Další z autorů, který posunul o další krok vnímání homeopatických léků a hodně zpopularizoval termín "ústředního bludu" je Rajan Sankaran. V hierarchii symptomů je jeden z nejdůležitějších symptomů právě ústřední blud. Ale v reálných případech zjišťujeme, že to je opět omezený popis. Reálný případ nelze popsat jen ústředním bludem. Opět je to pohled na lék pouze z jednoho úhlu.
Ukazuje se tak, že jednorozměrné popisy léků jsou nedostačující. Proto mnoho homeopatů v současnosti směřuje ke komplexnímu popisu psychologie léků. Jedním z průkopníků v tomto směru je Paul Herscu. Člověk (který potřebuje konkrétní lék) se pohybuje mezi jednotlivými duševními stavy, z nichž jeden ze stavů může být právě zmíněný ústřední blud. Avšak tento ústřední blud musí nějakým způsobem kompenzovat a tím se dostává postupně do stavu dalšího a z něj opět do dalšího. Postupně se tak přes různé další stavy posouvá do stavu, který je v jistém smyslu protichůdný stavu původnímu, což je někdy nazýváno jako polarita. Ze stavu této polarity se opět postupně přes další stavy dostává do výchozího bodu a tím svůj ústřední blud posiluje. Popis homeopatického léku je tak popis takového uzavřeného kruhu, po kterém se pacient posunuje. Není schopen se nacházet uprostřed mezi dvěma stavy polarity a proto u něj dochází ke kompenzaci, která však tento polární stav udržuje v životu. V každém místě stavu, ve kterém se nachází, můžeme tento stav plně popsat a pochopit, jak se cítí.
V každém místě cyklu také můžeme chápat, se kterými jinými léky si konkrétní případ můžeme splést. Některé stavy jsou blízké mnoha různým lékům, ale žádné dva léky nejsou totožné v celém svém cyklu. Jedna část cyklu může být totožná s tím, co popisuje George Vithoulkas jako esenci, jiná se Sankaranovým ústředním bludem, ale teprve pochopení celého cyklu nám přináší skutečné porozumění celého obrazu léku. K jednotlivým částem cyklu také můžeme logicky připojit fyzické projevy a tak nám vzniká velmi koherentní popis léku. K takovémuto hlubšímu a komplexnějšímu vnímání léků dospívají další a další výrazné osobnosti homeopatie, kteří na tomto základě vyučují a posouvají homeopatii současnosti. Jedním z osobností, který tento koncept výrazně prohloubil je americký homeopat Will Taylor, další z homeopatů, kteří mají v mnohém velmi blízký pohled na popisy léků jsou například Luc de Sheperd, Misha Norland, Louis Klein, Kim Elia, ale i mnoho dalších.
To, jak rychle člověk projde jednotlivými stavy celého cyklu je různé. Někdy prochází jednotlivými fázemi tohoto pomyslného kruhu několikrát za den, někdy setrvává v jedné fázi cyklu několik let. V jednom z míst tohoto pomyslného kruhu se nachází i známý, běžný popis stavu léku. V některých případech to může být skutečně dominaní stav pacienta a potom to ke správnému léku přivede homeopata jen na základě stručných popisů léků. Ale mnoho pacientů se převážně pohybuje v jiných stavech pomyslného kompenzačního kruhu a potom je bez hlubšího chápání léků velmi obtížné případ analyzovat. A nebo zmíněný stereotypní popis u něj není nikterak výrazný a homeopata by to směřovalo jinam.
Toto však není jediný způsob, který nás samotný vždy dovede bezpečně k nalezení léku. V homeopatii je velmi důležité mít otevřenou mysl a vnímání. Fyzické symptomy jsou rozhodně stejně důležité a musí být také součástí analýzy. Někdy nás k výsledku může zavést několik klíčových symptomů, někdy je důležité znát říše a rodiny léků, někdy nás k výsledku posune správné chápání miasmat, někdy znalost čtyř živlů. Je důležité se neuzavírat dalším možnostem vhledů. Naopak jakékoliv zjednodušování vede k velmi omezené a ve svém důsledku k nepoužitelné homeopatii.
Jak lze tedy nalézt správný lék? Je jednak velmi užitečné umět popsat homeopatické léky tímto komplexním způsobem a tento komplexní popis také umět nalézt u již existujících popisů léků. Potom je však také nutné z vyprávění pacienta nalézt celý jeho vnitřní příběh a to lze skutečným nasloucháním a vnímáním pacientova vyprávění. U každého případu se musíme zbavit předsudků. Když pacienta posloucháme, často můžeme být vedeni k nějakému léku a přestaneme vnímat všechno ostatní. Proto je důležité naslouchání. Více než často používané slovo "odebírání" je vhodnější název "vnímání". Homeopat by neměl předepsat lék na závěr úvodní konzultace. Samozřejmě často může být takové předepsání úspěšné. Ale člověk se tím zbaví nejen odstupu, ale i možnosti daný lék pochopit ve své celistvosti. Teprve pokud s nadhledem umí pacientovo vyprávění uchopit celkově, pak je teprve nejen nejlépe schopen najít odpovídající lék, ale současně se i dále učit a obohatit svoje vlastní chápání léků k prospěchu dalších pacientů.
Homeopatie je léčba celostní a jedině tehdy, pokud budeme homeopatické léky vnímat celostně v jejich maximální šíři, může být homeopatická léčba úspěšná a prospěšná.