Vymyslena uvaha.o)
No nevím teď přesně, kde začít:o) Témat je spousta, ale ne ke všem by se měl člověk vyjadřovat:o) Ale možná bych i mohla začít u výkladu karet, ostatně je nás docela hodně, které jsme se rozhodly, že se budeme věnovat pomáhání lidem. Jak nás to vůbec napadlo?
Byla tato moc dána jenom někomu? Nebo ji v sobě máme všichni? Docela by mě zajímalo, kolik lidí dokáže svoje umění opravdu použít pro nějakou dobrou věc. A proč nám byla dána tato moc, když lidstvo se samo rozhodlo, že bude odejito? Aspoň pro to dělá, co může. Lidé se rozhodli najednou, že se k sobě budou chovat škaredě, budou si závidět a pomlouvat se....vždyť to vidíme dnes a denně. Místo, aby se snažili žít, tak se svým vlastním myšlením zakopávají. Je to každopádně divné. Neumí si ničeho vážit a hnacími motory jsou jen peníze a jiné hmotné záležitosti. A já nebyla jiná, to se klidně přiznám, měla jsem představu, že peníze jsou v podstatě to nejdůležitější, ale samozřejmě, že jsem se mýlila a jak. Je fakt, že bez nich to v současné době nejde, ale není potřeba mít milóny....člověk má svoje šrěstí úplně někde jinde. Sám v sobě ho může najít a mezi svými blízkými.
První ubědomění přišlo, když mi zemřel můj nejmilejsi a nejlepsi .. strýc. Přišel se se mnou rozloučit těsně před tím, než skonal...byla to veliká rána v mém životě, ale i v životě jiných lidí, kteří ho znali. V podstatě se mi cosi úplně rozplynulo, přestala jsem věřit tomu, že budu mít pěkný život. Od té chvíle jsem se potácela od jednoho průseru k druhýmu. Od té doby, jsem se skrz karty dostala k jinému světu. Objevila se jiná realita, druhá a byla mnohem lepší. Realitu číslo jedna, jsem s chutí nechala svému osudu.....padla jsem do světa esoteriky a kouzel ale i velké fantazie, rovnýma nohama. Dokážete si asi představit, co muselo následovat .... moooc prima pád:o)))) A stále šly karty se mnou, jenže najednou přestaly moje výklady fungovat .... začala jsem se bát.....a popravdě, v té době jsem měla čeho....po nějaké době mě karty docela opustily. Karty byly něco, co se mnou žilo a fungovalo a najednou ... byly pryč.
Hodně let jsem se snažila utéct sama před sebou a kdykoliv se mi nějaké karty dostaly náhodou do ruky, nedělalo to dobrotu. To ovšem nebylo kartama, ale mnou samotnou. Bojovala jsem s těma dvěma realitama, které se pokaždě při použití karet prolínaly mezi sebou. To bylo špatně. Netuším, kdo z těch, kteří se svojí moci někdy zalekli, museli procházet z jedné reality do druhé a v podstatě přestat žít ten "normální" život.
Proto jsem si tehdy řekla, že mi asi není shůry dáno, jak jsem si původně myslela. Karty jsem úplně ze svého života vyzmizíkovala. No, nepomohlo to. Sice jsem opet byla v te "normální" realitě, ale věci nabíraly velký spád. Ovšem ne k tomu, co jsem si myslela, že chci:o)
Nebudu tu vyprávět, co všecko se stalo, to není důležité. Důležité je, že člověk prochází různými obdomími a je opravdu jen a jen na něm, pro co se rozhodne a podle toho se jeho život odvíjí. Za poslední rok se opět začala dít veeeeliká spousta věcí. karty opět přišly, ale tentokrát už proto, pro co jsou určeny:o))) Je důležité si věci dobře v hlavě srovnat, potom všecko do sebe zapadne, jako ozubená kolesa a začne fungovat. Proto jsem se rozhodla, a vlastně je to něco, co jsem přijala, že budu lidem pomáhat. Ona smrt rozběhla jednu zajímavou a skvělou cestu.....
A teď jen poznámku : Je to sice můj příběh, ale myslím si, že takových různých příběhů by bylo nespočet:o) Pokud někdo máte, tak pošlete na mail a já ráda s Vaším svolením a po domluvě, zveřejním. Není to nic sobeckého, ba naopak, to považuji za poměrně užitečné:o))))
S láskou
Lucie