Strach ze smrti je základní strach, od nějž se odvozuje většina ostatních. Každé stvoření schopné vnímat bojuje s hrozbou zániku. Lidské bytosti činí jedinečnými ( pokud víme ) jejich schopnost o smrti přemýšlet. Z toho pochází naše touha po nesmrtelnosti a slabost pro náboženství, které slibuje život věčný. Bojujeme s neúprosným plynutím času a s ním spojenými ztrátami, které jsou všechny vlasrně přípravou na onu konečnou ztrátu nás samých. Jakkoliv neúspěšně jsme se v životě vyrovnávali se strachem , většina z nás má na závěr možnost ukázat statečnost tím, jak bude čelit vlastní smrti.
Zvykli jsme si vysvětlovat všechno, od zbabělosti v boji po neustálé hledání dokonalé lásky, takže vědomí smrti není nikdy hluboko pod povrchem. I když většina z nás si ho v mládí drží v bezpečné vzdálenosti nečím, co bychom mohli nazvat zdravým popřením, stín smrtelnosti propůjčuje intenzitu přítomné chvíli. Vytváříme složité systémy víry , aby definitivnost smrti změkčili, a každému člověku je připisována duše, která ho přežije. Tato touha po nesmrtelnosti je zároveň nejútěšnější a nejkontroverznější způsob, jakým prosazujeme naše lidství. Samotné uctívání nějakého boha s jeho pravidly, která musíme dodržovat, abychom získali život věčný, nestačí. Navíc prohlašujeme, že bozi, které uctívaji ti, co nejsou jako my, jsou nelegitimní. Z této netolerance vyplynulo mnoho násilí.
Na vrub náboženských rozdílů můžeme přičíst velký podíl zkázy, kterou si lidské bytosti navzájem přivodili, větší než při boji o území, přírodní zdroje nebo moc.
Jen malá část veřejnosti se zabývá otázkou, jaký je význam našeho života. Požádáme-li lidi, aby popsali, co jejich život znamená, kromě touhy dosáhnout úspěchu a bohatství, většina z nich se uchýlí k různým, již někde vysloveným formulacím. Ať už náboženským nebo jiným. Neumi sami formulovat jaký ma jejich život smysl.
Zvláštní je, že přesto, že víra říká, že dojdeme do nebe, kde budeme žít jako v ráji, málokdo do toho nebe pospíchá. Ukazuje to , že většina lidí lpí na životě, který poznali, bez ohledu na to jaký je. V tomto ohledu jsme jako ostatní živočichové. Bez ohledu na systém víry sdílíme s nimi primitivní strach z NEBYTÍ. Rozdíl je v tom, že my musíme v předjímání smrti prožít celý život. Jaké předpoklady bychom měli mít, abychom přijali smrtelnost a udrželi si naději do budoucnosti, přestože se na ní nebudeme podílet ?
Zjištění, že úzkosti a paniky prožijeme každý z nás a nelze se jim zcela vyhnout. Úzkost, tak jako jiné formy bolesti, jsou varováním, že něco není v pořádku,, takže úzkost je do jisté míry prospěšná, pokud pomáhá identifikovat nerovnováhu a stimuluje úsilí ji korigovat. Nejúspěšnější terapií je v tomto případě naučit ty, kteří trpí příliš silnými úzkostmi, jak jim čelit, existuje spousta způsobú, jak se naučit s úzkostí zacházet a jak být statečný. Učte se, jak čelit svým nejhlubším strachům a zároveň si ujasněte nepříjemné důsledky, pokud se budete zámerně vyhýbat situacím, které vám tyto strachy navozují.
V každodenním životě jsme zaujati bezpečím a představujeme si, že opatrnické chování nás ochrání před jakoukoliv újmou. Předpokládané hrozby jsou - nemoci, nehody, drogy ..... potažmo smrt. Život je nebezpečný už svojí podstatou - a tou je právě smrt. Můžeme činit nejrůznější opatření , ale dříve nebo později smrt stejně přijde. Důsledkem strachu ze smrti je to, že na náhlou nebo hromadnou smrt reagujeme tak, že přemýšlíme, jak udělat tu či onu věc ještě bezpečnější. Nicméně se necháváme klamat snem o dokonalé bezpečnosti , ale čas od času se opět nějaka kalamita, nehoda či jiné neštěstí znova stane.
Snažíme-li se zvládnout strach, máme velký problém zhodnotit, který z našich strachů vychází ze skutečnosti a který je nemístný a přehnaný, a výsledky nejsou dobré. Vyznačujeme se špatným odhadem rizika. například si kupujeme zbraně na vlastní ochranu, ale často se stává že zranění přichází právě z těchto doma držených zbraní. Dalšími zbytečnými strachy mohou být například očkování , smrt z rukou teroristů, nemoci .... tyto strachy jsou pouhé manipulace a využívají je jiní, ve svůj, hlavně finanční prospěch - protože Vystrašení lidé nedělají správná rozhodnutí. Našemu úsilí přemoci strach nebo aspoň rozeznat, který je reálný, nrání to, co vidíme a slyšíme na obrazovkách televizí z úst politiků a celkově i médií. Se strachem ze smrti se nelze vyrovnat jinak než že budeme nahlížet na smrt jako na reálnou hrozbu, která může, pokud to připustíme, vyvolat pocit nedočkavosti a odhodlání vytěžit potěšení a smysl z přítomného okamžiku. Takové okamžiky spojené dohromady utvářejí náš život.