Víkendové opojení
Víkend
Tento víkend v podstatě začal už v pátek večer. Synáček měli školní ples. Oblek jsme museli půjčovat, ale vypadalo to, že se někdo hooodně posnažil, protože mu sedl jako ulitý. Jako by někdo přes noc oblek ušil jemu na míru. Sama jsem si musela pohánět veškeré oblečení a doplňky atd... no byla to fakt sranda:o) Nicméně všecko jsme měli. Večer jsme se tedy vydali na ples, podotýkám, že jsem na plese byla naposledy asi tak pred deseti lety...takže jsem se opravdu těšila:o)
Když jsem tam potom viděla všecky ty tanečníky....děvčata v krásných dlouhých společenských šatech, pánové upravení a v oblecích, musím se pochlubit, protože náš synáček jako jediný měl oblek dvouřadý:o)) Bylo mi najednou moc hezky a příjemně. Uvědomila jsem si, že ještě zdaleka není všecko tak ponuré a černé, že tu máme nástupce, jen jsou prostě teď šílení:o)
Předtančení - to byl pro mě úžasný zážitek - dmula jsem se nebetyčnou pýchou nad naším pubescentem, bylo to nepopsatelné:o) A ještě teď se mi hrnou slzy štěstí do očí, že můžu být hrdá na svého syna. Poprvé jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že je mám a i když jsou vyvdaní, tak jsou prostě moji. I když mě neskotečně vytáčejí, jeden nebo druhý, tak je mám ráda a jsou fakt prostě moji:o) Poprvní jsem synka viděla, že umí být ladný - že není jen ten slon v porcelánu, kterého předvádí dnes a denně doma:o) Moc mu to na parketu slušelo:o)
Takže ples jsme si opravdu výborně užili, myslím, že to nemělo chybu:o)
Druhý den jsem frčela ráno do školy, moc jsem se těšila a ještě jsem byla v takovém opojení , takže paradička a pohodička:o) Ale opojení - nekončilo - všecko probíhalo standartně, až na pár maličkostí, které víkendem prostupovaly. Najednou jsem si v té naší skupině tak nějak připadala, že tam patřím ještě víc, než před tím....sem tam někdo přišel a prohlásil, že vypadám dobře, nebo, že jsem zhubla, což podotýkám, je nesmysl, protože jsem nabrala:o))) Ale nevadí, já je klidně u toho nechám, neboť, co si budem...ono to potěší, že?:o) Potom jsem lépe poznala dalšího človíčka ... měla jsem možnost s ní výborně pokecat...a zjistit, že jsem si ji do života nepřitáhla jen tak mimochodem....já ji tam měla už dávno, jen se mi teď prostě zhmotnila:o)
Další zaležitostí bylo, že tady jsem si najednou uvědomila, že nemám žádné právo někoho odsuzovat a posuzovat...což jsem v případě jedné kolegyně ve skupině udělala. Takže jsem si s ní všecko vyříkala a najednou , i potom, co jsem jí řekla, se na ni koukám jinak, protože ona to přijala naprosto v klidu, a mávla nad tím rukou, že jí to je jasný a v podstatě to úplně hodila za hlavu:o) V jejím věku,, kdy člověk už má něco za sebou v životě...a má hodně věcí zažitých, jakože je němění .... klobouk dolu:o)
Také jsem se o tomto víkendu dozvěděla mnohé sama o sobě...a že jsem se u studia homeopatie rozhodně neocitla náhodou, ale má to vše velmi hluboký smysl, neboť tu otevírám vlastně svoji další komnatu...a asi ne jen jednu....
Krásné na tom celém je, že jsem pro to, abych měnila sebe a okolí , nemusela skoro nic udělat, stačilo opravdu jen velmi málo:o)))
Domů jsem jela velmi, ale velmi naplněná tolika dojmy a ještě i náladou celé třídy, že jsem si až ríkala, že to je jako bych si dala jointa:o) Byla jsem nachystaná kohokoliv obejmout, být na každého milá a příjemná.....to byl fičák:o)
Nicméně po příjezdu domů...jsem se velice rychle vzpamatovala :o)))
Ráda bych tímto mým výlevem dala najevo, že dle mého soudu a zkušenosti, NIKDY NENÍ NA NIC POZDĚ! Člověk se může zmenit, pokud chce. A doufám, že jich bude víc a víc:o)
S láskou Lucie